Srpen 24, 2019
Investice a rozvoj

Daň z nemovitosti je feudalistický přežitek. Stát se bez ní obejde, domácnosti její zrušení uvítají

Něco málo přes deset miliard korun, tedy zhruba dvě desetiny procenta hrubého domácího produktu. Přesně tolik se každý rok vybere od majitelů na dani z nemovitosti.

Téma je vždy aktuální na začátku roku, kdy s koncem ledna vyprší termín pro podání přiznání. A pak také o pár měsíců na jaře, protože konec května je zároveň poslední lhůtou pro zaplacení tohoto poplatku. Povinnost odvést státu, respektive příslušné obci, určitý podíl přitom mají všichni, kteří v uplynulém roce získali pozemek, stavbu či bytovou nebo nebytovou jednotku. Přiznat se k dani musí také všichni, kdo stávající nemovitost rozšířili přístavbou nebo měnili výměru pozemků. Týká se tak stovek tisíc domácností.

Už v minulosti jsem opakovaně volal po zrušení této daně. Zásadním důvodem je, že jde fakticky o dvojí zdanění. Stát totiž daní majetek, který si jeho občan pořídil z příjmů, které už zdaněny byly. A to už vůbec nemluvím o dani z nabytí nemovité věci (pokud jde o starší dům či byt). Majitel nemovitosti, který ji dále pronajímá, musí platit také daň z příjmu z tohoto pronájmu. Jednu věc tak stát daní hned několikrát.

Pravicověji orientovanému člověku musí vadit také to, že daň z nemovitosti představuje mimo jiné též určitou daňovou progresi. Vlastníky nemovitostí totiž častěji bývají bohatší lidé, tato forma daňového zatížení proto dopadá výrazněji na domácnosti s vyšším příjmem. Jakoby nestačilo, že lépe vydělávající lidé musí kromě standardního zdanění vlastní práce odvádět též „solidární“ daň.

Neposledním argumentem pro zrušení této daně je její neefektivnost. Pro stát je její výběr v podstatě čistou ztrátou. Zatím poslední velké měření efektivnosti českého daňového systému totiž ukázalo, že se náklady na výběr daně pohybují kolem deseti procent. To představuje zhruba jednu miliardu korun, které musí stát vynaložit. Protože je ale výnos považován za čistý příjem obce, kde nemovitost leží, státu tyto náklady nikdo nekompenzuje. I kdyby tomu tak bylo, byla by tato daň zbytečná. Za efektivní se totiž považuje pouze taková daň, u které vyvolané náklady nepřesáhnou pět procent. Ani obce na zrušení této daně příliš tratit nebudou. Ročně totiž hospodaří s celkovými příjmy kolem 275 miliard korun, jednotky miliard z nemovitostní daně z toho jsou v podstatě drobné.

Zajímavý je též exkurz do historie, kdy daň z nemovitostí často kompenzovala složitě zjistitelnou a vymahatelnou daň z příjmu. Státy totiž ve starověku a středověku neměly jasné představy o konkrétních příjmech svých poddaných. Proto volily jednodušší zdanění jejich majetku prostřednictvím právě nemovitostní daně. S rozvojem efektivnějšího systému evidence a výběru daně z příjmu však její náhražka v podobě daně z nemovitost stále více postrádá smysl. Ostatně i Světová banka doporučuje málo rozvinutým zemím udržovat daň z pozemků jako alternativu pro daň z příjmu. Česko však patří k těm nejvyspělejším zemím světa. Je proto ostuda, že stále trvá na přežitcích z dob feudalismu. Nyní, kdy se celé ekonomice nebývale daří, je proto nejvyšší čas toto dědictví minulých dob zrušit.

Zdroj/foto: EKOSPOL a.s. (RNDr. Evžen Korec, CSc., Generální ředitel a předseda představenstva)/Ilustrativní foto (www.pexels.com)

Podobné příspěvky